Světlana Kulíšková Ruggiero
Po maturitě na Střední průmyslové škole textilní, obor Návrhářství a modelářství oděvů, Světlana Kulíšková Ruggiero pracovala v ateliéru Art Protis, kde začala vytvářet moderní netkané tapiserie podle technologie chráněné autorskými právy. Podílela se například na realizaci velké závěsné textilie na EXPO v Ósace v roce 1990. V roce 1998 absolvovala Fakultu výtvarných umění na FaVu VUT v Brně, obor Video–multimédia–performance a její videoinstalace byly prezentovány na mnoha národních a mezinárodních festivalech a výstavách. V roce 2008 bylo zařazeno její „Nehmotné srdce“, světelný obraz vytvořený z plexiskla a textilních materiálů, mezi 15 finalistů mezinárodní umělecké soutěže Targetti Light Art Award.
Zkušenost s konceptuálním a performančním uměním přidala k její perfektní znalosti technologie nové myšlenkové podněty. Zúročila je naplno v Itálii, kde několik let žila. Pohled na textilní umění z jiné, vzdálenější perspektivy, vymanění se z práce v zavedeném ateliéru Art Protis, uvolnilo a osvobodilo také její tvůrčí invenci. Dokázala tuto unikátní technologii, kterou už dlouhá léta nedokázala žádná výrazná osobnost posunout od opakujících se banálních schémat a klišé, uchopit nově a netradičně. Některými Art Protisy (cyklus Abstraktní kódy svědomí) se jakoby vrací k chápání netkané tapiserie způsobem, jakým ji promýšleli umělci a teoretici 60. let, kdy apelovali na nutnost udržení autonomního stylu této techniky. Její čisté linie z přízí a odstřižků látek na pytlovině dávají vyniknout vlastní řeči materiálů v duchu nejlepších Art Protisů Antonína Kybala. Přesun do nového prostředí a chuť experimentovat daly vzniknout Art Protisu „Moje paměti“, kde zcela chybí jak podklad, tak vlněné rouno a česance – koláž z fragmentů oblečení protkaná silonovou nití dává dílu spojujícímu bezprostřednost tvůrčího gesta s mechanickým výkonem stroje znovu současný výtvarný výraz. Zcela originální je Art Protis „Struktury – cross over“, pracující s pavučinovou strukturou silonu, která kontrastuje s pravidelnou mřížkou z vlněného rouna. Světlana Kulíšková tu jako jediná využila vizuálního potenciálu strojem pletené struktury, vytvářející dojem „perforace“ struktury vlněné.
Technologii Art Protis dala nejen nový aktuální výraz v podobě závěsných tapiserií, ale našla pro ni také nové možnosti využití. Ukázala potenciál netkané tapiserie v interiéru, ať už v podobě textilních příček či potahových látek. Unikátnost brněnské netkané textilní techniky nadchla také italské módní tvůrce. V roce 2010 začala spolupracovat s Dyloan Studio v Miláně na rozvoji projektu Arakne Non Woven. Vytvořila množství velmi zajímavých prototypů látek s možnostmi využití v oděvním designu. Experimenty zaujaly řadu prestižních návrhářů (Jil Sander, Marc Jacobs, Prada), šaty z tohoto materiálu se objevily v kolekci Calvina Kleina podzim/zima 2011/2012. Předpověděla tím návrat zájmu o Art Protis po roce 2015. Díky svým odborným zkušenostem a entuziasmu nadchla pro tuto techniku řadu oděvních designérů nejmladší generace, která dnes s netkanou textilií znovu pracuje. Její přínos k tradiční technice Art Protis reflektovala v roce 2013 výstava v Českém centru v Miláně, o dva roky později prezentovala možné způsoby užití této techniky v oblasti umění, interiérovém designu a módě na výstavě Brno – moravský Manchester v Moravské galerii v Brně. Plně se tu prokázalo, že je ve své generaci jedinou umělkyní, která umí s netkanou textilií nakládat s podobně monumentálním přesahem i designérským citem jako průkopnice této techniky Inez Tuschnerová.
Světlana Kulíšková Ruggiero není jen inovátor nových možných cest Art Protisu. S dnes velmi frekventovaným tématem udržitelné módy a ekologického textilu začala pracovat v době, kdy se o tuto problematiku v České republice zajímal málokdo. Jak při realizaci Art Protisů, tak v textilních objektech pracuje s odloženými kusy oblečení, recyklovanou jutou nebo zbytky látek či přízí. Hledá přitom jejich nevyužitý potenciál, silně si uvědomuje nebezpeční zahlcování planety dalšími kusy textilií. S novými netkanými tapiseriemi a autorskými textiliemi se v roce 2011 účastnila během Design Week Milano výstavy Sparkling, Ecologically Correct na Fuori Salone v Zoně Tortona. Na filozofii upcyklace je také poprvé založena kolekce textilií Cradle to Cradle představená během Design Week Milano v roce 2012 v Leonardově zahradě, Palazzo delle Stelline, nebo roku 2013 v showroomu Nomade známé módní značky Maliparmi. Svými textilními objekty se bravurně pohybuje v oblasti volného umění, navíc s ekologickým přesahem.
Udržitelná móda pro ni není módním tématem či aktuálním trendem, ale velmi vážně míněným problémem. V roce 2015 založila v Brně multifunkční centrum pro obnovu tradičního řemesla šití, Brno šije, s filozofií „slow fashion“. Úspěch tohoto projektu ji přivedl dva roky poté k otevření prvního inovativního středoškolského oboru na SŠUD v Brně, Ekotextil design, kde nyní působí jako vedoucí oboru a snaží se o edukaci nové generace módních tvůrců udržitelné módy. Věří, že vzdělání je klíčem ke změně, kterou dnes naše společnost nutně potřebuje.
Andrea Březinová